Růže šípková (Rosa canina)

Původ jména: Rosa – z řeckého rhodon = růže (označení rodu), canina – latinsky psí (kořene se kdysi používalo proti vzteklině)

Lidová jména: trnová panenka, psí růže, pomeranče severu, divoká růže, planá růže, šípek… Květy šípkových růží  lidé netrhali, neboť věřili ve starou pověru, podle které v každém květu žije a hospodaří malá „trnová panenka“. Ten, kdo by růži utrhl a zničil její domov, ten by pak sám o svůj dům v neštěstí přišel. „Psí růže“ se jí říkalo již za dob starého Říma, kdy se doporučovala jako lék na pokousání vzteklými psy.

Užití: Šípkům se právem říká „pomeranče severu“, neboť obsahují veliké množství vitamínu C. Sbírají se, suší a vaří se z nich nejen chutný, ale především velmi zdravý čaj, při jehož správné přípravě se do něj dostává až 60 % vitamínu C. Z čerstvých šípků se dělá ovocné víno a z namrzlých šípků marmeláda.

Zajímavosti:  Kulovité nádory na větvích, s nápadně dlouhými rezatými chlupy (tzv. „růžové koule“), se nazývají hálky. Jsou způsobeny žlabatkou růžovou, malou vosičkou, patřící mezi blanokřídlý hmyz. Ve starověku byla těmto hálkám připisována uspávací moc, a proto se dávaly pod polštář, aby přinášely dobrý spánek. Jako důkaz, že lidé sbírali šípky odpradávna, slouží nález zásoby šípků z neolitického sídliště ve Velké Británii, starého asi 2000 let.

Zdroj: Marta Knauerová, Čarovné bylinky, 1.vydání, 2008