Historie lékárny Volksversand
Společnost Volksversand Versandapotheke s.r.o. otevřela lékárnu Intex v roce 2007 v areálu akciové společnosti Intex ve Vratislavicích nad Nisou. Nachází se v budově, která byla postavena prvními majiteli, a kde se nacházely skací stroje.
Každý ví, že v tomto areálu se již od od 2. poloviny 19. století vyráběly jak mechanicky, tak i ručně tkané koberce, které se proslavily po celém světě. Továrna byla založena rodákem z Vratislavic, Ignazem Ginzkeyem /1819 – 1876/. Ginzkey nejdřív své výrobky prodával na trzích v Liberci, později v Praze a nakonec, stejně jako mnozí jiní rakouští podnikatelé, to dotáhl i do vytoužené Vídně. V šedesátých letech pak slavil úspěchy na Světové výstavě v Londýně.
Dnes již zašlou slávu vratislavických koberců připomíná jen část kdysi výstavních továrních budov, z nichž řada pochází z dílny významného rakouského architekta Leopolda Bauera /1872 – 1938/. Jeho nejvýznamnější realizovanou stavbou byla například Rakouská národní banka.
Leopold Bauer se s tehdejšími majiteli Ginzkeyovými seznámil při navrhování koberců. V roce 1906 zde byly podle jeho vzorů vyrobeny koberce, které sklidily obrovský úspěch na výstavě v Miláně.
Prvním objektem v továrně z Bauerovy dílny byla elektrárna, která vznikla roku 1916 společně se vstupní branou do továrny. Druhou stavbou byla zauhlovací a vodárenská věž, vytvořená roku 1917, a následně pak objekty přádelny přikrývek a skladů v roce 1918. Roku 1924 byla dokončena vstupní administrativní budova a pět let nato mohutná budova přádelny. Většina velkorysých návrhů Bauerovy architektury, zdánlivě strohé, ale přitom decentně dekorativní, ovšem kvůli válce a pozdější hospodářské krizi zůstala nerealizována – vyjma energetického hospodářství, přádelny a administrativní budovy.
Věrným strážcem staré slávy kobercářství je tak dnes zejména mohutná vodárenská a zauhlovací věž , stojící těsně vedle řeky. Nejpřitažlivější stavbou, jejíž význam dokonce dalece přesahuje údolí Nisy a je jedním z nejvýznamnějších objektů architekta Bauera ve střední Evropě, je skutečně ona obrovská věž, která kdysi sloužila k zajištění pohonu velkotováren. Horní část věže tvoří obrovský vodojem z nýtovaného plechu. Ve Vratislavicích dodnes žijí pamětníci, kteří vzpomínají, jak celá věž ještě vcelku nedávno fungovala. Voda do vodojemu byla dopravována potrubím z rybníků v Pekle pod Prosečským hřebenem. Původní poslání přestala věž plnit už po půl století, od sedmdesátých let 20. století začal vratislavický Bytex topit mazutem a z celé stavby byl již využíván nadále jen vodojem, který měl sloužit i jako součást hasicího systému pro případ požárů. I to pominulo a dnes je poněkud tajemná věž nepřístupná a opuštěná.
Čerpáno : Wikipedie, Příloha měsíčníku Vratislavický zpravodaj