Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)

Původ jména: Plantago – z latinského planta = chodidlo, podešev, střevíc (listy mají tvar podešve a používaly se k léčení odřených nohou), lanceolata  - z latinského lancea = kopí. Staré české jitrocel znamenalo „játra celící“.

Lidová jména: Stopa bílého muže, babí listí, babí uši, babka, beraní jazyk, beraní ocas, celníček, hojílek, psí jazejček, psí uši, skorocel, … Když Evropané dobývali Ameriku, nazvali prý domorodci jitrocel „stopou bílého muže“, neboť tato bylina všude následovala dobyvatele. Jitrocelová semínka jsou drobná, za vlhka lepkavá, a proto byla přenášena na botách, kolech vozů i na kopytech koní.

Užití: Šťáva i listy jsou v lidovém léčení užívány jako prostředek léčící poranění a zhmožděniny. Čaj z listů pomáhá proti kašli, kataru průdušek i proti poruchám trávení. Čerstvé listy se přikládají na mělké a řezné rány, aby se urychlilo jejich hojení, a na kousnutí hmyzem, aby nesvědilo. Malých semen tohoto druhu jitrocele se v lidovém léčení užívalo jako projímadla. Semena jsou také dobrým krmivem kanárů.

Zajímavosti: Třísloviny, obsažené v listech, posilují kůži, a proto se v dřívějších dobách vkládaly do bot listy jitrocele, aby se nezničila chodidla.

Zdroj:  Marta Knauerová, Čarovné bylinky, 1.vydání, 2008